V sobotu 17. května proběhne v praze první český Zombiewalk - pochod zombíků ulicemi města. Více informací se dozvíte na stránkách akce www.zombiewalk.cz. Podobnou příležitost jsme si rozhodně nemohli nechat ujít a společně s pořadateli akce Vám přinášíme instruktážní video kterak ze sebe vytvořit ucházejícího zombíka.
Dalších šikovných efektů můžete docílit tělovou plastelinou, popř. latexovými jizvami v kombinací s umělou krví...
Pokud s dřevárnami potažmo larpy začínáte, měli byste vědět, že vlastnictví alespoň minimálního kostýmu je nutnou podmínkou pro účast na většině akcí. Dříve než se do kostýmu pustíte, je třeba si uvědomit, jakou roli budete ve hře představovat. Zpočátku doporučuji vyrobit, popř. koupit kostým univerzální, který budete moci využít na více akcích v různých rolích a vylepšovat jej pouze doplňky. Teprve až si naleznete kupříkladu zaběhnutou skupinu s níž budete pravidelně jezdit za stejnou postavu, soustřeďte se na její konkrétní kostým. Vytváříte-li kostým vlastnoručně, do začátku je lepší pokoušet se o výrobu svršků jednoduchých, než se hned pouštět do složitých hábitů a kabátců. Prostý kostým vždy vypadá lépe, než nepovedený.
Nejjednodušším svrškem, který může tvořit základ kostýmu je varkoč. Varkoč (vafnrok, z něm. Waffenrock) je suknice z první poloviny 14. století nošená bojovníky a vojáky přes zbroj. Má jednoduchý střih a zakrývá valnou část postavy... Varkoč můžete doplnit znakem na hrudi, opět bych ale volil opatrně - pokud si na Varkoč vyobrazíte např. Gondorský strom, těžko pak v kostýmu bojovat v roli skřeta... Další univerzální variantou je prostá halena či tunika. Budete-li kostým vyrábět sami, budete muset sehnat látku. Vyhněte se nepřírodním materiálům a nesnažte se ušetřit za každou cenu. Volbou bavlny či lnu nic nezkazíte. Střihy lze sehnat na internetu, popř. v odborné literatuře zabývající se odíváním ve středověku.
Co se týče kalhot - zde lze často ušetřit. Máte-li dlouhou halenu/varkoč a vysoké boty, budou třeba z kalhot vidět jen kolena, takže jejich pořízení netřeba řešit. Pokud se v budoucnu přeci jen rozhodnete rozšířit svůj kostým o kalhoty, vězte že ušít dobře padnoucí model není nejjednodušší. Snažší volbou je suknice s vysokými rozparky nebo úprava stávajících kalhot (barvení apod.). Další variantou je ušití nohavic - ty jsou alespoň poměrně jednoduché na střih (lze nalézt např. na stránkách Wothanburku).
Volba obuvi je pro začínajícího dřevárníka jednoduchá - historická obuv je dosti nákladná, takže nezbývá než využít kanady, martensky popř. trekovou obuv - doporučuji však zamaskovat buďto koženými nebo kožešinovými návleky. Co rozhodně nevypadá pěkně jsou světlé tenisky.
Na večer u ohně Vás poměrně dobře zahřeje plášť. Do bitvy jej brát nedoporučuji, špatně se v něm běhá i bojuje. Při volbě materiálu myslete hlavně na jeho využití - plášť z hrubšího dyftýnu Vás zahřeje více než tenké plátno, na druhou stranu v něm bude v létě k nevydržení. Střih pláště je velmi jednoduchý, většinou se jedná o celý, třičtvrtě, půl nebo čtvrt kruh. Upozorňuji však, že i na půlkolový plášť spotřebujete velké množství látky, takže investice do něj se Vám může pěkně prodražit.
Toliko pro začátek. Na závěr bych uvedl ještě několikero tipů na doplnění kostýmu. Poměrně efektně vypadá kápě s dlouhou špičatou kapucí - podle střihu ji zvládne ušít i průměrně zručný člověk. Každý kostým doporučuji střídmě doladit např. přívěsky, náramky či tašticí. Vpodstatě vždy vypadá dobře malování na obličeji. Nejste-li však graficky zddatní, volte raději jednoduché vzory nebo požádejte nadanější společníky...
Pečetě byly užívány k potvrzování písemností již v raném středověku. Zpočátku bylo zaváděno hlavně v královských a církevních kancelářích, později však začala pečetí užívat rovněž šlechta a měšťané.
Pojmem pečeť nazýváme otisk kovového rytého pečetidla ve vosku. K listinám a písemnostem byly pečeti přivěšeny bud' na proužku pergamenu nebo na svazku jednobarevných či různobarevných nití. Později byly pečeti přitiskovány přímo na písemnost. Na vlastní pečeti rozeznáváme legendu a pečetní znamení. Legendu lze nalézt ve formě opisu po obvodu pečeti, pečetní znamení pak bývá zpravidla umístěno uprostřed - v ohraničeném pečetním poli.
K výrobě pečeti tedy budete potřebovat patřičnou písemnost, zdroj tepla, pečetidlo a pečetní vosk. K zahřívání pečetního vosku je úplně nejlepší používat lihový kahan - jeho plamen nešpiní vosk sazemi. Lze ovšem užít i prostou svíci. Při zahřívání je potřeba voskem neustále otáčet, abychom zabránili odkapávání. Nenechávejte vosk zbytečně hořet! Pokud Vám vosk ukápne, nebojte - po zaschnutí jej lze lehce odstranit (z počátku se Vám to může stávat často, proto doporučujeme používat nehořlavou hladkou podložku).
V průběhu zahřívání musíte vystihnout okamžik, kdy je vosk dostatečně vláčný (chce to trochu cviku) a pak jej natisknout na papír a pomalu táhnout vzhůru, aby se natavený vosk oddělil od zbytku tyčinky. Toto opakujte tolikrát, dokud nedosáhnete voskové kaňky minimálně o šířce pečetidla. Zpravidla jde o dvě až tři opakování. Nemusíte pospíchat, neboť vosk zůstane dlouho měkký.
Aby pečeť vypadala dobře, pečetidlo musí být čisté, suché a studené. Pečetidlo lze potřít kapkou stolního oleje (abe se nelepilo k vosku). Po přitisknutí pečetidla na vosk vyčkejte několik vteřin, aby byl výsledný otisk dostatečně jemný a detailní. Pokud se Vám v průběhu výroby pečeťe podařilo udělat voskem na písemnost nějaké kaňky, raději počkejte, než vosk zaschne a teprve pak je odstraňte.
A na závěr malé doporučení - voskové kaňky lze z pošpiněných textilií snadno odstranit vyžehlením přes savý papír...
Pokud si chcete aplikovat uši sami, budete nutně potřebovat zrcadlo. Ideální však je sehnat někoho, kdo by Vám s aplikací pomohl.
Nasaďte latexové ucho na své vlastní a je-li to potřeba, přistřihněte nůžkami okraje tak, aby Vám latexové dobře seděly a nepřečnívaly jejich okraje. Odčešte vlasy od uší, aby se Vám nepřilepily do spojů nebo neslepily lepidlem.
Na vnější stranu Vašeho ušního boltce a na místa, kde bude latexové ucho přiléhat naneste štětečkem nebo špičkou prstu přiložené lepidlo. Po nanesení je třeba přibližně minutu počkat, než lepidlo začne lepit (stačí vyzkoušet prstem) - teprve potom latexové ucho přilepte. Spoje držte delší dobu (ideální je minuta), aby latex dobře přilnul.
Použijte lepidlo na přilepení odstávajících rožků. Přechod mezi latexem a kůží je ideální zamaskovat tekutým latexem. Pokud nepoužijete tekutý latex, je dobré zakrýt spodní část uší (tedy tam, kde jsou vidět přechody mezi latextem a kůží) pramenem vlasů, docela dobře vypadá i malá kovová nasazovací klipsna.
Použijte tělový make-up pro zamaskování barevných rozdílů mezi uchem latexovým a Vaším vlastním. Dobře vypadá zvýraznění záhybů latexového ucha tmavším make-upem. Nezapomeňte, že latex se nesnáší s olejem, proto v žádném případě nepoužívejte make-up na bázi tuku!
Při sundávání odlupujte uši opatrně, aby se plochy potřené lepidlem nelepily k sobě, je dobré použít pudr. Pokud se o uši dobře staráte, vydrží poměrně hodně aplikací. Lepidlo se dá z ucha odstranit obyčejným mýdlem, nedoporučujeme používat žádné odlakovače apod. Rovněž nepoužívejte k fixaci ucha žádné jiné než přiložené lepidlo (taky by se Vám mohlo stát, že po aplikaci chemoprenem už ucho nesundáte...)!