
Je Vám -náct a rodiče byste někdy nejradši viděli pod drnem? Dávejte si na svá přání pozor, protože někdy se Vám mohou sny splnit, i když o jejich uskutečnění vlastně až tolik nestojíte… Hlavní hrdina Inkarceronu má přesně opačný problém. Finnovou jedinou rodinou je pokrevní bratr Keiro. Oba jsou součástí Špíny, nejnižší vrstvy Inkarceronu. Ten měl být rájem. Jedinečným, neopakovatelným a kouzelným místem k žití. Něco se ale pokazilo a Inkarceron se stal Vězením. Vězením, ze kterého není úniku ani po smrti. V Inkarceronu se lidé rodí, milují i umírají, ale nikdy z něj nikdo neodchází. Jedinou výjimkou je legendární Sapphique. V Inkarceronu o něm koluje mnoho zkazek, o jeho Úniku si vypráví nejen Špína, ale i Občanstvo.
Mistr Gildas, jeden ze Sapientů – Moudrých – uvězněných v Inkarceronu, pevně věří, že pověsti o Sapphiquovi nelhaly. Jeho jediným přáním je z Inkarceronu uprchnout, stejně jako se to podařilo Sapphiquovi. Majákem naděje je mu právě Finn. Hvězdovid. Finn, pokud se pamatuje, se narodil v jedné z cel Inkarceronu. Jednoho dne ho cela propustila na svobodu. Přestože se Finn nepamatuje na nic jiného než zlovolné červené oko cely, mívá záchvaty, v kterých spatřuje věci, které ostatní neznají. Nejprve pocítí sucho v ústech a pak… Pak vidí Hvězdy.
To Správcova dcera Claudia může hvězdy vidět, kdy se jí zachce. Větší luxus než ve Správcově domě si dopřávají pouze u Dvora. Navíc se blíží den, kdy se Claudia provdá za nástupce trůnu, prince Caspara. Pomyšlení na tento sňatek je ale pro Claudii trýznivé. V dětství byla zasnoubena s Gilesem, nevlastním bratrem Caspara, jenže Giles zemřel po pádu z koně. Alespoň přesně to si všichni mají myslet. Jenže Claudie je pevně odhodlaná sňatku s Casparem zabránit. A v tom jí pomůže křišťálový klíč. Klíč od Inkarceronu.
Claudia zalapala po dechu.
Odpověď slyšela naprosto jasně. Zběsile se kolem rozhlédla po něčem, na co by to mohla nahrát, nic nenašla a zaklela. Pak vyhrkla: „Ne! Ne. Jmenuju se Claudia. Kdo jsi ty?“
„Tiše! Ať se neprobudí.“
„Kdo?“
Chvilku bylo ticho. Potom ten druhý odpověděl: „Moji přátelé.“ Mluvil zadýchaně, podivně vystrašeně.
„Kdo jsi?“, zeptala se znovu. „Kde jsi? Jsi Vězeň? Jsi v Inkarceronu?“
V případě Inkarceronu se nejedná se o typického zástupce žánru fantasy, místy se podobá spíše literatuře sci-fi. Přestože je tento titul určen primárně mládeži a dětem, s chutí si ho určitě přečtou i mnozí dospělí. Zajímavým oživením příběhu jsou vsuvky na začátku každé z kapitol, které přibližují svět, ve kterém se děj odehrává, z jiného úhlu, než jak je nastiňován vlastním vyprávěním. Autorka Catherine Fisherová nevsází na vtipné dialogy ani lyrické popisy, její zbraní je originální podání námětu a schopnost stále stupňovat napětí. Jediné, co bych knize nakonec vytkla, je lepená vazba, která nedovoluje knihu pohodlně otevřít, při čtení ji musíte násilně lámat, nebo svolit se svalovou křečí. Předpokládám ale, že je to pouze nedostatek mojí propagační kopie. Inkarceron vyšel poprvé v Londýně v roce 2007. V Česku se premiérově představí v květnu pod hlavičkou nakladatelství Knižního klubu. To, jestli byl tento titul prohlášen The Times knihou pro mládež roku 2009 oprávněně, budete ale nakonec muset posoudit vy sami.
Autorka recenze: Jana Fuhrmannová
01.05.2011. 16:22
Tento článek nebyl doposud komentován.
Přidej komentář
* povinná pole