Škatulky:
Nové zápisky:
- CaravataCon 2012 - setkání milovníků fantastiky a hráčů
- Video návod na halloweenský make-up
- Stefanovy deníky odhalují temný začátek zrodu upírů!
Poslední komentáře:
- PAcasova (Jsem moc zvedava...)
- Dušan (Článek o knize je...)
- Já (Zdravím. Chtěla byc...)
- Terka Sloupová (Zdravím. ...)
- Ashley (Je to zajímavé......)
Na Twitteru
Na Facebooku
Na Firmy.cz
Na google mapách
Krásní mrtví: Jonas (Eden Maguire) - recenzeze
Znáte ty předvídatelné knížky, u kterých vám stačí si přečíst jen několik krátkých kapitol a už víte, jak to celé skončí? Ano? Tak vítejte u jedné z nich.
Krásní mrtví slibují už podle stručného obsahu romantický příběh o velké lásce, kterou přehradila smrt (jak kýčovitě to zní, že?). A on má ten obsah vlastně docela pravdu. Příběh celý skutečně vypráví o lásce. Možná byste ale nečekali to, že ve chvíli, kdy vás první kapitola do příběhu zapojí, už si umírání svoji roli odbylo.
V první kapitole knihy vstupujeme do rozjetého děje. Právě tam se stane věc, kterou by většina autorů zasadila až do prostřední části knihy poté, co by rozpracovali děj na různé souvislosti a několik zamotaných vedlejších zápletek. Tady tomu tak ale není. Otázkou je, zda-li je to dobře.
Nejdříve bych snad měla stručně napsat, o čem kniha vlastně je. Celé myšlenka příběhu je poměrně jednoduchá. Hlavní hrdinkou je Darina, jejíž přítel Phoenix byl zabit v jakési rvačce. Je už ale čtvrtým mrtvým z jejich školy v posledním roce.
Darina nalezne všechny čtyři dle všeho mrtvé spolužáky v opuštěném domě (což je děj hned první kapitoly), stojícím poměrně daleko od města. S nimi tam najde i staršího muže Huntera a několik dalších lidí, kteří si všichni společně říkají Krásní mrtví. Vydá se za nimi kvůli touze vzít si zpět pro sebe Phoenixe. Mrtví ji však mezi sebou nechtějí. Hunter se ji pokouší vystrnadit všemi možnými způsoby, protože by pro ně mohla být nebezpečná. Jelikož se mu to ale nepodaří, dá jí úkol, díky kterému může být mrtvým užitečná.
Aby jim Darina mohla pomoci, musí najít důvod, proč zůstali na zemi a nemohli v klidu zemřít. Pravou příčinu jejich smrti. Na nalezení pravdy ohledně smrti Jonase, prvního ze skupiny mrtvých, má však velice krátký čas. Musí to zjistit do jednoho roku od jeho smrti. Ten čas má ale velice brzy vyprchat. Stihne to? To se můžete nechat překvapit.
Děj není příliš složitý, je to jakási míchanice mezi románem a detektivkou. Oceňuji, že se autorka snažila dát do románu i trochu něčeho jiného, aby to nebyl takový kýč. V akčních částech knihy vidím významné plus, v těch děj rozhodně nepostrádal švih a hltala jsem v těch chvílích stránky s očima téměř přilepenýma k jednotlivým písmenkům.
Ovšem romantické části, to byla kapitola úplně jiná. Vlastně by bylo nejlepší to rozdělit na dva příběhy. Poměrně ucházející a naprosto mizerný. Romány autorka viditelně opravdu psát neumí. Chápu, že se v poslední době dobře prodávají a vidím i jistou podobnost se Stmíváním, pouze v mnohem nižší kvalitě. Kdyby ale napsala něco dobrodružnějšího bez zbytečného nicneříkajícího cukrování, bylo by to mnohem lepší.
Prvním kamenem úrazu pro romantickou část je ohromná neohrabanost v líčení té „ohromné lásky“ mezi Phoenixem a Darinou. Dle popisu mi přijde spíš posedlá a vážně hloupá, jako by hrdinka neuměla nic jiného, než si jen stěžovat a litovat se, a neměla žádné koníčky kromě kluka, se kterým chodila sotva dva měsíce. To i Lanczová má reálnější a smysluplnější knihy. Na takové knižní lásce nevidím nic krásného, spíš jen nudného. O Phoenixovi se tam ani vlastně téměř nic neříká, to jen pouze ve chvílích špatně vylíčené romantiky.Druhým jsou nedostatečné popisy. Základem každé knihy jsou i popisy, kterými autor vhodí čtenáře do děje a dovolí mu ho skutečně prožívat. Já jsem ale knihu nedokázala prožít vůbec, až na posledních pár stránek. Chybí mi popisy jednotlivých postav (to, že byl Phoenix krásný, mi došlo už z názvu knihy, ale Darina toho o něm moc víc neřekne, což by jako správná zamilovaná měla, když už jsme tedy v románu), stejně tak, jako popisy jednotlivých míst. To pak způsobuje, že se čtenář do děje dost zamotává, protože si místa nejen nepředstaví, ale ani nezapamatuje. Třetí problém (už celkově u celé knihy) je v napodobování knih, které právě letí. Jsou tu vidět všechny typické rysy Stmívání a jemu podobných. Je tu zoufalá a závislá láska, bez které by nikdo nemohl ani dýchat. Je tu několik naprosto zbytečných postav, které se prostě jen mihnou proto, aby tam byly. Bez důvodu. Je tu předvídatelnost děje (myslím, že už vím, jak celá tetralogie skončí, tedy kdo zabil Phoenixe)... a podobné věci. Myslím, že tohle není třeba neustále opakovat, čtenáře pak začne tohle téma celkem unavovat. Všechno je to v jádru stejné.
A ještě mi vadí rychlost celých scén. Materiál z nápadu je sice dost slabý, ale dala by se z něj udělat poměrně dlouhá a možná i propracovaná kniha. Jenže autorka každou důležitou scénu popíše na dvě stránky, které dohromady dávají textem tak polovinu jedné A4, a tím to končí. Jen líbací scény jsou delší, ale obsahově asi tak poloviční, což není žádná výhra. A vhození do středu děje mi mimochodem také vážně vadí.
Co bych řekla pozitivního? Ještě musím jednou pochválit pokus o detektivní zápletku, i když průhlednou. A také je tu jedno významné plus, tedy krásná obálka. Ta mě zaujala ze všeho nejvíc, je vážně dokonalá. Sice si tu knížku už asi nikdy znovu nepřečtu, ale do knihovničky se mi nad Upíří deníky bude hodit vzhledem i velikostí skvěle.
Komu by se tahle kniha mohla líbit? Řekla bych, že dívkám od 10 tak do 15 – 16 let by mohla vyhovovat v případě, že by nebyly zrovna náročné v požadavcích na kvalitu. Pro slabší čtenáře má navíc další plus, je poměrně krátká, takže se dá přečíst za několik málo hodin, a není náročná, takže se skrz ni zvládne prokousat de-facto každý. Jen je otázka, co komu takovéhle dílo dá.
Autorka recenze: Adéla Kapicová
02.06.2011. 12:55
Tento článek nebyl doposud komentován.
Přidej komentář
* povinná pole