

Je kombinace amerického prostředí a antických bohů slučitelná a životaschopná? Dokáže zaujmout napříč věkovými kategoriemi? Budu vůbec schopný strávit další tlupu dětských hrdinů, kteří se snaží řešit úkoly reálně neřešitelné? Mnoho negativně laděných otázek na to, že jsem se sérií Percy Jackson a Olympané dosud neměl tu čest se setkat. Pokusil jsem se tedy odhodit předsudky a vrhl se do čtení. Naplnily se mé obavy? Uvidíte...
Sotva jsem se začetl, byl jsem vržen do víru událostí. Autor se s ničím nepáral a už víceméně v první kapitole rozpohyboval události, které mají vliv na děj celé knihy (což neznamená, že by v průbehu příběhu nějak zvolnil). Setkáváme se se třemi mladými hrdiny, kteří přicházejí do jekési internátní školy, která je zde popsána jako příslušně strašidelný dům ve stylu upířích horrorů poloviny minulého století (proč se do ní dostávají prozrazovat nebudu, stejně jako další důležité body děje, ať máte taky nějaké překvapení).Už zde jsem se tak trochu proklínal, že jsem se nechal předchozími díly minout, protože takové drobnosti, jako že Grover je satyr, jsem začal zjišťovat až podstatně dále.
Už při čtení prvního souboje na útesu poblíž školy jsem se začínal lehce tetelit blahem, jak „dospělý design“ se podařilo autorovi textu dát. Boj je dynamický, dokonce i s využitím božských artefaktů uvěřitelný a dokáže čtenáře vtáhnout do víru čepelí, chapadel, kusadel... Hodně mne těšilo pomyšlení, že podobně nastavenou laťku bude Riordan překonávat až do konce. Bohužel, zde jsem se se svým nadšením tak trochu unáhlil. Veprostřed souboje v muzeu, kde hrdinové skáčou po modelech vesmírných lodí, kouzly odvracejí pozornost běžných lidí a máchají meči a kopími, najednou použijí proti několikametrové obludě naprosto prapodivnou taktiku – doslova ji zadáví zmrzlinou. Originální, to ano, ale přijde mi, že zrovna tohle originální zprovození Nemejského lva ze světa prostě do autorem nastavené „dospělosti“ nezapadá.
Obdobný problém mi dělalo strávit autorův humor. Nemůžu říct, že by jeho vtipy byly špatné. Ba naopak. Háček je jinde. Vtipy jsou použity samoúčelně a dost často v ne úplně vhodných situacích. Čekal bych, že když je drahnou dobu stupňováno napětí před nastávajícím finálním soubojem, není cílem autora toto napětí shodit „vtipnou“ poznámkou na adresu eukalyptových bonbónů a vsadil bych se o celý pytlík, že by zrovna na tohle Percy v okamžiku, kdy na něj z metru vřeští drak, ani nepomyslel.
Ale ať tu dštím síru jak chci, stejně se knize nedá upřít jedno: je čtivá. A to tak, že hodně. Příběh má spád, k postavám si čtenář stoprocentně vybuduje nějaký vztah a nečekaných zvratů je tu vrchovatě, nicméně olik, že to stále ještě neruší. A obě hlavní pointy mne doslova dostaly na kolena tak, jak se to za poslední půlrok povedlo jak Danovi Simmonsovi v Hyperionském Kantosu (odvážné srovnání diametrálně odlišných knih, ale stojím si za ním). Onu hlavní cílovou skupinu, tedy začínající fantasáky, ale i nefantasáky ve věku 12-16 let, zaručeně potěší a pobaví.
Verdikt? Pokud chcete dokonalou knihu, hledejte dál. Chcete-li epické megadílo ve stylu Tolkienově, hledejte ještě dál. Hledáte-li nenáročnou, ale přesto chytlavou a akční zábavu, ve které vás nezalijí potoky krve, našli jste tu pravou. Výsledných 80% je proto myslím adekvátní ohodnocením.
05.11.2010. 13:44
Tento článek nebyl doposud komentován.
Přidej komentář
* povinná pole