
Pokud se skutečně rozhodnete přečíst Percyho Jacksona, věřte, že se od příběhu neodtrhnete. Kniha se vás sice snaží na začátku zastrašit a všelijak odradit od čtení, a to myslím doslova a do písmene, ale pokud to ,,risknete,“ připravte se na dlouhou a nebezpečnou cestu.
Hlavním hrdinou je Percy Jackson, jedenáctiletý chlapec, který trpí dyslexií a patří mezi problémové žáky. Neustále je nucen rok co rok měnit školu. Žije se svou matkou a nevlastním otcem, Gabem, jehož život je konzumní, pasivní a s Percym se nesnášejí. Jeho matka s Gabem žije hlavně proto, že si svým způsobem života vytváří neobyčejně lidský pach, který má Percyho ochránit před monstry z Podsvětí, které by ho jinak vycítily. Percy totiž není obyčejný chlapec, je polobohem. Pravým otcem je Poseidon, což je vládce moří a zároveň bratr Dia (vládce nebes). Problém je ale v tom, že se ztratí Diův mistrovský blesk. Protože se Zeus a Poseidon často hádají, viní Zeus z krádeže Percyho, a ten je nucen se utkat s nejednou příšerou. Jeho novým domovem se stane Vrch polokrevných, což je něco jako tábor pro polokrevné děti bohů, což znamená, že jeden rodič je smrtelník a jeden rodič bůh z řecké mytologie.
Pokud se podíváte na žebříček nejprodávanějších knih ve světě, zjistíte, že Percy Jackson je na třetím místě. Před ním je jen Stmívání a Harry Potter. Ostatně i Percy se dočká filmového zpracování. Premiéra je plánovaná na 12. února 2010. Věřím, že autor Percyho, Rick Riordan, na tomto příběhu dost vydělá a že se Percy dočká nejednoho pokračování. Jen zamrzí, když si člověk uvědomí, jak málo se liší Percy a Harry. Riordan vlastně nepřišel s ničím novým. Tím pádem moc neriskoval a povedlo se mu docela slušně získat většinu fanoušků ze strany J. K. Rowlingové. Literární svět nebyl moc obohacen, ale ani moc ochuzen. Rozhodně nelituji, že jsem svůj čas strávila s Percym.
Možná to vyzní nehezky, ale čas Harryho Pottera bohužel skončil. Percy Jackson, troufám si říci ,,více skutečný,“ se dá s Harrym Potterem v mnohém srovnávat. Nejen, že je hlavním hrdinou mladý chlapec, jeho chytrá kamarádka (krásná Annabeth, dcera Athénina) a jeden smolař (v Percyho případě satyr Grover), ale také mnoho jiných dějových a charakterových spojitostí, nehledě na fakt, že po většinu času je Percy bez rodičů. Je to celé asi takhle- vezmete Harryho Pottera, sundáte mu brýle, vygumujete jizvu, místo hůlky mu dáte pero, co se mění v meč a dovolíte mu ovládat vodu. Místo školy dáte letní tábor, mytologické postavy vpustíte do divokého lesa hned vedle tábora. Vytrhnete ho z kouzelného a ryze imaginárního světa a necháte ho procestovat spojenými státy křížem krážem. Za postavu lorda Voldemorta nedáte nikoho jiného než samotného vládce Podsvětí, Háda, který ale na rozdíl od Voldemorta umí dodržet slovo, což z něj dělá trochu komickou postavu. Místo kamene mudrců zmizí Diův blesk a máte příběh jako stvořený ,,z ničeho nic a sám od sebe.“
Co se mi ale líbilo ze všeho nejvíc je způsob, jakým autor přiblížil řeckou mytologii a zájem o ní mezi své čtenáře. Pro mnohé je totiž tato záležitost pouze nudnou a nezáživnou látkou z dějepisu. Příběh samotný využívá propojení světa řeckých bohů s naší stávající realitou. Kdo by řekl, že Los Angeles pod sebou schovává Podsvětí, říši mrtvých. Nebo snad, že když vyjedete výtahem v Empire State Building do šestistého patra, vylezete na Olympu a můžete spatřit bohy? Dost odvážné, troufalé, nemožné, ale překvapivé, zajímavé, podivné a zvláštní.
Autor textu: Anna Hynešová
26.10.2009. 14:35
Přidej komentář
* povinná pole