

Milé děti, máte rády dobrodružství? Líbí se vám hrdinské činy, přátelství bez hranic, bezmezná odvaha tváří v tvář strašlivým obludám a třesk zbraní ve víru bitvy? Příběh ze země Rondo vám dá spoustu prvního. A ostatní... vlastně taky, jenže úplně jinak, než byste čekaly.
Obvykle když začínám číst nějakou dětskou fantasy sérii, očekávám od ní poměrně zaběhnutý mustr: hlavní hrdina, popřípadě skupinka, se snaží s odhodláním zničit hlavní a zcela jasné zlo, okolí jim v tom všemožně pomáhá a nakonec, po důsledné honbě za dobrem, kterou zdárně dovedou do úspěšného finiše, se všichni šťastně sejdou. Ve světě Ronda, kam se z oho našeho dostává pomocí hrací skříňky, je skoro všechno jinak. V roli sveřepých bojovníků tu místo hraničářů, lovkyň a válečníků máme dvě děti (což pravda není až takovou výjimkou), v jejichž rodině se skříňka dědí, a které se považují za ochránce Ronda, mluvící bojovnou prasnici, která evidentně trpí komplexem z toho, že není vzorem krásy, cynickou kachnu trousící drsné hlášky s kadencí Clinta Eastwooda a lovec čehosi, o čem si pořád nejsem jistý, co to vlastně je, vyzbrojený hrůzu nahánějícími plácačkami. Ze začátku někomu tahle kombinace nemusí sednout. Na druhou stranu mile překvapí, že je zápletka koncipována poměrně netradičně. No, řekněte sami, kdy jste naposledy četli fantasy detektivku? Právě tahle zdánlivě nesourodá skupinka, která neustále řeší morální, vzhledové a jiné osobní problémy, je něčím jako Philem Marlowem ve více osobách. Na prosbu příbuzné jistého mladíka zatčeného kvůli podezření z vraždy podivínského a nešikovného čaroděje, který ke své smůle prošel neznámým způsobem poměrně vtipnou proměnou která mu znemožňuje vypovídat, se vydávají za vyšetřováním, aby prokázali jeho nevinu. Bohužel při tom procházejí sice ne nepřátelskými, ale až nepřátelsky lhostejnými městy, vesnicemi a campy, kde je většinou nepotkává právě pochopení. Trochu zvláštní se může zdát postup, který tu autor použil k vykreslení vedlejších postav. U většiny „běžných obyvatel“ je až absurdně zvýrazněna jedna z jejich vlastností, jako třeba bezmezná lakomost, záliba v „drbání“, hysterie a podobně. Zárověň je to zajímavý prostředek k vykreslení nerudné atmosféry, ale také je díky tomu nerudná až příliš. A to by u knížky, která je určena primárně mladším příznivcům, mohlo mnoha čtenářům vadit.
I když jsem zatím uvedl jen to, co se mi nezdá, nelze knize upřít několik věcí. Zápletky a dějové zvraty vás párkrát určitě docela překvapí, protože docela vybočují z předpokládané přímočarosti, kterou si dílo samo nastavuje, stejně tak bude asi docela neočekávaná i závěrečná pointa, která ale může potěšit i naštvat. Autorce se také docela dobře podařilo vystihnout chování a hašteření dvojice pubertálních „zachránců“, kteří se spolu víceméně buď hádají nebo udobřují. A za zmínku stojí v neposlední řadě také pár osvěžujících nápadů, ze kterých zmíním třeba doručování zpráv pomocí myší, národ velkých slepic nebo všechny čarodějovy vynálezy (např sendvičovník) či zmizení prastaré civilizace.
Shrnutí? Pokud je vám 10-14, bude to dobrý typ na dárek od rodičů. Pobavíte se, možná se budete i chvíli bát. Jste-li starší, pak neříkám, že pro Vás kniha ztrácí smysl, je to docela příjemné a mírumilovné odreagování, které chvilkami nutí přemýšlet a zároveň v něm nepadne ani kapka krve, i když se záporáci docela snaží.
Autor recenze: Jan Kapic
23.02.2011. 12:52
Tento článek nebyl doposud komentován.
Přidej komentář
* povinná pole