
Na scénu přichází šestý a pravděpodobně ještě zdaleka ne poslední díl Upířích deníků. Tahle sága se zdá být nekonečná. Ve chvíli, kdy už se konečně chýlí po několika zamotaných dílech ke konci, se opět objeví další díl s nějakým nečekaným rozuzlením a tucty různých dalších vodítek pro pokračování.
Jeden by řekl, že když už Elena umřela, přeměnila se a vstala z mrtvých (ne přesně v tomto pořadí), konečně od ní bude klid. Hlavní postavička je ovšem jaksi nesmrtelná.
Šestý díl se opět točí kolem hvězdičky Eleny, tentokrát jen v úzkém kruhu přátel, pro veřejnost je totiž už dávno mrtvá. Výjimečně se obejdeme bez Stefana, který se nechal na konci předchozího dílu obloudit tajemnými malachy (lesními nebezpečnými stvořeními) a neúmyslně tak přenechal místo u Eleny svému bratru Damonovi. Ani tomu se ale malachové nevyhnuli, právě naopak. Podařilo se jim ho ovládnout. Elena se má spoléhat na pomoc od Damona a snaží se dostat ke Stefanovi, což je ovšem téměř nemožné. Oporu má ve své skupince věrných přátel a odpůrce nachází v posedlých dívkách z okolí, které se také staly obětmi malachů. Na Elenu čeká několik úkolů. Zachránit sama sebe, pomoci svým přátelům, zbavit se tajemného Šiničiho... a nebo nejdříve najít Stefana?
Pokud se vám to zdá zamotané, můžete si zatleskat, zdání neklame. Děj je podobný těm předchozím, zamotaný do jednoho velkého uzlu, který se už nedá ani rozetnout. Vyznat se v něm dá velkou spoustu práce.
Stejně jako v předchozích dílech zde nechybí ani typická přehuštěnost děje, různých obratů, zvratů a děsivých problémů, což vlastně dohromady zaručuje fakt, že se v průběhu čtení rozhodně nudit nebudete. Možná se několikrát ztratíte a budete se muset vrátit o několik vět zpět, abyste se v tom opět dokázali vyznat, ale to budou jedny z mála momentů, kdy se vám podaří odtrhnout oči od stránek.
Pokud totiž Deníky nějaké jsou, tak rozhodně čtivé. I když mají poměrně nesympatického vedlejšího hrdinu (Stefana) a děj je někdy vážně zmatený a primitivní, nedá se jim upřít jistý styl, spád a schopnost uchvátit čtenáře a zatáhnout ho do děje. Některé zvraty a části právě toho děje jsou sice poněkud zbytečné, ale i tak se dá do knížky ponořit natolik, aby se člověk tak okolo jedné hodiny ranní dokázal leknout stínů kolem postele (a nebo to značí, že jsem extrémní strašpytel?). Může za to i plynulý občasný přechod z románu do jakéhosi odlehčeného polohororu.
Zpočátku mi v tomto dílu chybělo připomenutí děje toho předchozího, který nebyl natolik výrazný, aby se dal kompletně uchovat v paměti po celou dobu čekání na další díl, takže tam občas chyběla nějaká rádoby důležitá návaznost. Rovněž mi chyběl nějaký pokus o lepší a okřídlenější popisy, ale tenhle pocit nedostatku se vytratil tak po prvních třiceti stránkách, po kterých už se dal vnímat jen děj a nějaké nedostatky odlétly stranou.
Celkově tenhle díl nijak příliš nevybočuje z řady Deníků. Možná pouze svou délkou, oproti některým dílům je alespoň o polovinu delší a dějově bohatší, což pravděpodobně nahrazuje nedostatek děje v pátém dílu.
Pokud jste fanoušky Deníků, tak tenhle díl rozhodně nevynechávejte, není proč. Jestli vás Deníky zaujaly, bude se vám líbit i tenhle.
Pokud jste ještě celou řadu číst nezačali (a začít chcete) a trávíte čas čtením téhle recenze, tak mohu pouze poradit, abyste začali číst od prvního dílu, jinak se v tom naprosto ztratíte. A pokud třeba nepatříte mezi náctileté dívky, kterým je tahle kniha s největší pravděpodobností určena (ale rozhodně tím nechci vyloučit, že by se mohla líbit i někomu jinému), a Deníkům zrovna nefandíte, tak vězte, že to opravdu je spíše taková oddychová a ne zrovna stylově nejkvalitnější četba, a pro vás se možná ani nehodí. Veledílo pro kvalitní večery nad knihou je třeba hledat jinde.
Já osobně jsem s knížkou celkem spokojená, zažila jsem si pár chvilek strachu při čtení, opět jsem bohatší o neuvěřitelné upíří story a nejsem ničím ani zrovna překvapená, ale ani zděšená.
Autorka recenze: Adéla Kapicová
03.05.2011. 15:53
Tento článek nebyl doposud komentován.
Přidej komentář
* povinná pole